Kontakt
dříve
|
Martin Pelich Na Cukavě 1479 399 01 Milevsko Česká republika pelich.martin@volny.cz
|
dnes
|
Kontaktní formulář
Něco o mně
Oblíbený námět : |
svět kolem mne |
Fotovýbava : |
Canon 5D Mark II
Canon 300/4 L IS USM, Canon 200/2,8 L USM, Tamron 90/2,8,
Sigma 50/1,4, Canon 24/3,5 TS-E,Canon 24/2,8 IS USM,
Canon 24-85/3,5-4,5,Canon 70-200/4 L, Canon 16-35/4 IS L
blesky Canon 380 EX a Canon 630 RT-EX
stativ Velbon 600R a mnoho dalšího příslušenství |
Co o sobě vlastně napsat, aby se to všechno vešlo na tuto stránku.
A ani nevím jak a kde začít. Snad od začátku.
Narodil jsem se (což je asi samozřejmé, jinak nevím kdo by psal tyto
řádky) přesně na den 175 let
po narození Josefa Resslera (vynálezce lodního šroubu). Pro ty kdo neví, kdy se tento pán narodil
přihodím nápovědu. Jako dvouměsíční novorozeně jsem byl schován v kočárku ve sklepě u babičky a nad
hlavami nám jezdily sovětské tanky. Kdybych měl o 10 let více, určitě by se mi to líbilo - tolik
vojenské techniky a nadosah ruky. Později, když jsem dva roky bránil svobodu naší socialistické vlasti,
jsem tank neviděl ani z rychlíku. Ale to jsem nějak odbočil.
Jako malý jsem navštěvoval jesle, mateřskou školku a posléze I. základní školu
v Milevsku. V tomto období jsem vztah k fotografování neměl vlastně žádný. Měli jsme doma fotoaparát Ljubitel
(někde by se možná ještě na půdě objevil), občas mi bylo dovoleno zmáčknout spoušť, ale raději jsem si jako
kluk hrál na vesnici u babičky a jezdil na kole. Po nástupu na studia na střední školu se můj pohled
na fotografii změnil, více a více mne začaly zajímat humanitní vědy, hlavně historie. Bavilo mne
navštěvovat památky a rád jsem si i udělal fotku. A zjistil, že to není vůbec jednoduché. Jako dárek
jsem po čase dostal fotoaparát Smena (už ani nevím v kterém roce) a těšil se na focení moji oblíbené
historie. Vše ale přerušila "vojna" a 690 dní jsem měl od focení pohov.
Po návratu bylo vše jinak, Havel byl prezidentem, bylo možno svobodně vycestovat
a já se seznámil s budoucí manželkou. Život šel dál, narodila se dcera a já během tohoto období fotil
rodinu na automat.
Až v roce 1996 jsem díky sousedovi fotografovi konečně fotograficky procitnul a zakoupil moji první
zrcadlovku. A tehdy všechno začalo a já fotil a fotil, všechno a všude. Ale postupem let nastával
pomalý útlum, nebyl jsem spokojen s výsledky. Fotolaboratoře poničily skoro všechny negativy a fotky
neměly mou požadovanou kvalitu. Tak nastal nutný další krok, zakoupení digitální zrcadlovky a lepšího
fotografického vybavení.
Už mi chyběl jen kamarád do nepohody a já přemluvil Martina aby se vrátil k focení a seznámil se
s Petrem. A to už jsme v současnosti.
Nevím jestli se Vám moje fotky budou líbit, jsem samouk a metoda pokus-omyl byla jedinou moji knihou
o fotografování. Proto buďte k mým snímkům tolerantní.
A TO JE TAK ASI STRUČNĚ VŠECHNO