Krajem Lobkowiczů

START : 25.7.2007 - Petrovice (parking) - Obděnice - Žemličkova Lhota - Husova kazatelna - Bratřejov - Počepice - po silnici do vsi Skuhrov - po silnici do vsi Rovina - po silnici přes Vápenici do Vysokého Chlumce - Poušť sv. Marka - Pod Velkým Pyrným - Pořešice - Bláhova Lhota - Mezihoří - Pod Peklem - Červený Mlýn - po silnici do Petrovic : CÍL

OBDĚNICE
Osada je jednou z nejstarších a historicky nejvýznamnějších vsí Sedlčanska. V písemných pramenech je již r. 1167 připomínán její držitel zeman Obiden. Od tohoto jména je odvozeno i jméno vsi Obděnice. Nejstarší stavební památkou Obděnic je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Patří k typu románských tribunových kostelů. Od jihu k němu přiléhala dřevěná tvrz - sídlo feudálního pána, který v případě válečného obležení nacházel s poddanými v kostele útočiště. Z románského období se datuje rovněž nejstarší náhrobní kámen v kraji, vsazený dnes ve hřbitovní zdi. V 15. století byla vybudována k severu od kostela kamenná tvrz. Obděnice jsou také místem, kde si zbudoval Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan pro sebe hrobku. Doposud není známo, je-li v ní pochován. Honosný náhrobek z mramoru s latinským nápisem (bez data úmrtí) a s Krčínovým erbem hlásá slávu tohoto obdivuhodného muže české renesance, regenta mocného rodu jihočeských Rožmberků. Jakub Krčín si v r. 1584 v blízkých Křepenicích postavil vodní tvrz, jejíž patro, podobně jako kostel v Obděnicích, nechal vyzdobit monumentálními symbolickými freskami. Krčín byl představitelem nejvýznamnějšího z řady rytířských rodů - držitelů Obděnic, které byly později připojeny k panství Vysoký Chlumec.

POČEPICE
Název obce pochází zřejmě od slova čáp, neboť místní vladykové užívali ve svém erbu čápa (podle místní pověsti). Největší dominantou je farní kostel sv. Jana Křtitele se hřbitovem. Kostel pochází z 1. pol. 14. stol. a původně byl slohu gotického. V roce 1790 byl přestavěn a rozšířen. Gotický sloh byl uchován v presbytáři, hlavní oltář je barokní. Tehdy také kostel dostal nynější podobu. Nejznámějším farářem, který zde působil, byl spisovatel Jan Křtitel Roškot. Další dominantou obce je fara, která byla postavena roku 1775 Ferdinandem z Lobkowicz. V půli cesty na Vysoký Chlumec najdeme barokní sochy sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého. Místu se říká "U svatých" podle pověsti o knížeti, který v těchto místech bloudil a prosil zmiňované o pomoc. V roce 1864 byla založena jednotřídní škola a v roce 1937 byla otevřena měšťanská škola. Od roku 1877 zde existuje Sbor dobrovolných hasičů. Kromě základní školy je zde i škola mateřská a obecní knihovna.

VYSOKÝ CHLUMEC
Nejstarší datovaná zpráva je z roku 1235, kdy se “z Chlumce” psal jistý Mrakota. Z roku 1250 pak pochází zmínka o dalším osadníkovi Vintíři. Lze tedy předpokládat, že v jejich době zde mohlo stát menší panské obydlí. Hradní sídlo nejspíše vystavěl až ve druhé polovině 14. století Purkart Strnad z Janovic. Existenci této stavby máme prvně podloženou v roce 1382. Pod hradem vznikly dvě osady, jedna nazvaná Chlumec, druhá pak Víska. Chlumec býval už před třicetiletou válkou označován jako městečko nebo městys. V soupisu z roku 1617 se uvádí pouze “městečko pod zámkem”. Historie obce byla úzce spjata a do 1. poloviny 19. století v podstatě tvořena historií chlumeckého hradu. Příchod Lobkowiczů na Chlumec v roce 1474 se stal důležitým mezníkem, ovlivňujícím dějiny hradu i celého panství na celá staletí. Většina obyvatel chlumeckého panství se tedy zabývala zemědělstvím a k tomu příslušnými řemesly. Panství mělo v roce 1637 dva pivovary, čtyři ovčíny, šest mlýnů, cihelnu, pilu, 54 rybníků a 829 usedlostí. Přestože se veškerá bojiště třicetileté války /1618 - 1648/ nalézala daleko od chlumeckého kraje, nebyli místní lidé ušetřeni válečných útrap. Armády tu přešly několikrát a vždy za sebou zanechaly velkou zkázu. Vojáci vypalovali stavení i celé vesnice, zabili mnoho obyvatel a nadělali škody na majetku i hospodářském zvířectvu. Chlumecké panství vzkvétalo nebo upadalo v závislosti na schopnostech a zájmech jeho majitelů. Jedním z nich se stal v roce 1739 Ferdinand Filip z Lobkowicz. Ten žil v cizině, o svůj majetek se nestaral a dal tak příležitost knížecím správcům k hospodaření ve svůj prospěch. V té době pod chlumeckou správu podléhaly i Sedlčany. Napětí mezi bezohlednými úředníky a poddanými přerostlo v selské bouře. Musela zasáhnout rakouská vláda, která ustanovila administrátorem všech panství za neschopného Ferdinanda jeho synovce Augusta. S chlumeckými poddanými bylo za Augusta nakládáno mnohem lidštěji a spravedlivěji. Levně si mohli pronajmout pozemky poplužních dvorů, tím se zlepšila jejich životní situace, obyvatelstva přibývalo, vesnice se rozšiřovaly a ozdobovaly novými stavbami. Významnou událostí pro panstvo i poddané se stalo zrušení roboty v roce 1848. Na Chlumci zůstalo jen ředitelství velkostatku s úřednictvem. Nově vzniklé politické a soudní úřady byly zřízeny v Sedlčanech. Chlumec tak přišel o veškerou moc a dřívější slávu. Dosavadní název obce byl změněn na Vysoký Chlumec, aby byla osada odlišena od jiných Chlumců, kterých se v zemi nalézalo několik. Se vznikem Československa v roce 1918 byly zrušeny šlechtické tituly. V období protektorátu zabavili lobkowiczký majetek němečtí nacisté, po druhé světové válce došlo k jeho částečnému navrácení, ale v roce 1948 byl veškerý majetek opět vyvlastněn. Počátkem roku 1948 byla provedena pozemková reforma zdejšího velkostatku. Mezi malorolníky bylo rozděleno více než 175 ha půdy, avšak v padesátých letech bylo započato s kolektivizací a ustavením JZD. V důsledku znárodnění a zestátnění byl vysokochlumecký hrad převeden do péče státu, pivovar byl zestátněn a místo bývalé lesní správy bylo zřízeno ředitelství státních lesů.

VYSOKÝ CHLUMEC - HRAD
Hradní sídlo nejspíše vystavěl v druhé polovině 14. století Purkart Strnad z Janovic, jeden z nejoblíbenějších dvořanů krále Václava IV. Později hrad krátce vlastnil Ojíř z Očedělic, od něhož ho v roce 1474 koupila Anna Švihovská, vdova po Janu Popelu z Lobkowicz, se svými třemi syny Děpoltem, Václavem a Ladislavem. Tak se dostalo chlumecké panství na dlouhá staletí do rukou šlechtického rodu Lobkowiczů. Za vlády Lobkowiczů se panství úspěšně rozrůstalo. Významnou měrou se o to zasloužil Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz, nejvyšší kancléř království Českého. Ten se v roce 1603 oženil s Polyxenou z Pernštejna, vdovou po bohatém a mocném Vilému z Rožmberka, čímž se majetek rodu významně rozšířil. Po smrti Zdeňka Vojtěcha připadl Polyxeně veškerý rodový majetek nevídané hodnoty. Chlumecké panství, největší v kraji a jedno z největších v Čechách vůbec, zdědil jediný syn Zdeňka Vojtěcha a Polyxeny - Václav Eusebius. V té době na Vysokém Chlumci sídlili pouze panští úředníci, protože rodina Lobkowiczů se zdržovala především v Roudnici nad Labem. Chlumecký hrad postupně chátral, avšak i přes bídný stav sem byly v roce 1644 z okolních dvorů převezeny mnohé cenné věci, živý inventář a zásoby v naději, že zde budou v bezpečí před císařskými a švédskými vojsky. Hradu se však zmocnili po krátkém boji Švédové a co nestačili zkonzumovat, to si odvezli nebo alespoň zničili. Na Chlumci a v okolí nadělali obrovské škody. Jedním z dalších majitelů chlumeckého panství byl Ferdinand Filip z Lobkowicz, který své panství nikdy nenavštívil a ponechal je v péči úředníků. Se vznikem Československa roku 1918 byly zrušeny šlechtické tituly a Lobkowiczové se věnovali především práci ve státní sféře a v diplomacii. Hrad Vysoký Chlumec zůstal téměř opuštěn, ale majitelé hrad přesto nechávali opravovat a udržovat. V období protektorátu zabavili lobkowiczký majetek němečtí nacisté. V roce 1948 byl vysokochlumecký hrad v důsledku znárodnění a zestátnění převeden do péče státu. Restaurační práce byly prováděny postupně od roku 1963 do roku 1973. V roce 1992 byl hrad vrácen rodu Lobkowiczů. Od roku 1998 se hrad stal rezidencí nového majitele. Je jím Riprand, Graf von und zu Arco-Zinneberg. Hrad prošel v předcházejících letech celkovou rekonstrukcí a není veřejnosti přístupný. V podhradí se nalézá známý Lobkowiczký pivovar založený v roce 1466.

BLÁHOVA LHOTA - MLÝN
Osada leží z části na březích potoka Svrchnice a skládá se ze dvou částí. U břehu Svrchnice je starodávný roubený vodní mlýn z roku 1508 (nejstarší svého typu v Čechách,přestavba z 18. století, je tvořen vlastním mlýnem, kolnou, hospodářskou budovou a mimořádně dlouhým náhonem, veřejnosti nepřístupný) a několik chalup, asi 1 km severně nad potokem je druhá část s bývalými hospodářskými usedlostmi. Mlýn se dříve jmenoval podle dávného majitele "U Křížků". Na zahradě prý pálil jezuitský kněz páter Koniáš v roce 1740 kacířské knihy, které sebral po okolí. Původní název byl pouze Lhota, současné jméno dostala později (nejspíše v 16. století) po předním hospodáři Bláhovi, jehož rod se na Sedlčansku udržel.

ČERVENÝ MLÝN
Patří k nejstarším a největším v okolí. Název je odvozen od zdejší krajiny bohaté na zlato. tehdy bývala v původním mlýnu drcena červená zlatonosná rude z vrchu Roudnice. Červený mlýn býval mlýnem "panským". Patřil k nedaleké tvrzi v Krašovicích. V roce 1544 jej zmiňuje ve svém dědictví rytíř Jiřík z Krašovic. je to poslední mlýn na brzině. Nyní je v majetku pana Stanislva Černého z Petrovic.

PETROVICE
První písemná zmínka o Petrovicích je z roku 1219. Záhy po založení osady stál v Petrovicích kostel, který se r. 1350 připopmíná mezi farními v děkanátu vltavském. V roce 1386 založil Petr z Petrovic jménem svým a jménem strýce Všecha z Petrovic kapli sv. Václava pod zvonicí, která stojí opodál kostela. V 16.století byly Petrovice majetkově rozděleny na tři části - k Zahrádce, k Orlíku a k majetku pánů z Rožmberka. Od roku 1953 vládl panstvím petrovickým Jindřich Doudlebský z Doudleb, který se také psal podle nového sídla "seděním na Petrovicích". V roce 1601 koupil velkou část Petrovic rybníkář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Zemřel asi r. 1604 a je prý pochován v Obděnicích, kde má svůj náhrobek a jehož rodu patřily do r. 1628. Do roku 1644 patřily Petrovice Rytterům z Grosotynku, dále Jindřichu Ferdinandovi Hlaváčovi z Vojenic (do r. 1649). Od roku 1650 náležely Petrovice Přibíkovi Jenšíkovi z Újezda a jeho manželce Lidmile Kateřině, roz. z Talemberka. Tito manželé vynikali jako horliví katolíci. Přibík Jeníšek založil v Březnici kolej jezuitskou, na vydržování koleje věnoval 22.000 zl. rýn. tím způsobem, že postoupil jezuitům statek petrovický. Tak jezuité z Březnice stali se od r. 1650 majiteli Petrovic. V nedalekých Krašovicích si jezuité zřídili nové sídlo, při němž měli kapli a hospodařili tu. V r. 1666 koupili od jezuitů březnických Petrovice. Nutno spravedlivě přiznat, že zdejší jezuité byli mírnou a shovívavou vrchností a vzornými hospodáři. V posledních letech 17. století přeložili své sídlo z Krašovic do Petrovic. Vystavěli si tu dvě rezidence. Jednou z nich, jíž se říkalo velká rezidence, je nynější zámek, kde sídlí obecní úřad. Druhá, zvaná malá rezidence stojí na náměstí poblíž kostela. Je to jednopatrové stavení, z jehož taškové střechy uprostřed vysoko ční zděná věž, přikrytá baňatou, šindelovou střechou a ozdobená v rozích z každé strany dvěma palisandry. V rukou jezuitů zůstaly Petrovice plných 123 let až do roku 1773, kdy císař Josef II. zrušil jejich řád, zvaný Tovaryšstvo Ježíšovo. Petrovice se dostaly studijnímu fondu, který poplužní dvory rozprodal selským lidem. Petrovický statek s jezuitskou rezidencí koupil r. 1806 svobodný pán Jan Václav Bechyně z Lažan, od něj r. 1812 svobodný pán Arnošt Fleissner z Ostrovic, v r. 1813 hr. Jiří z Oppersdorfu. Potomci hr. Jiřího z Oppersdorfu prodali statek rytíři Vladimíru Zhorskému ze Zhorze a z Kronberka, který pojal za manželku Odonu, roz. Dohalskou z Dohalic. Zhorský nově upravil zámek r. 1887 a přistavěl k němu po stranách hranaté a zubatým cimbuřím zdobené věže. Po smrti Zhorského r. 1893 zdědila statek vdova Odona Zhorská, která jej v r. 1910 rozprodala zdejším zemědělcům. Ponechala si lesy, rybníky a zámek s parkem. Bývalou "malou" rezidenci jezuitskou koupil místní obvodní lékař MUDr. Jos. Abraham a přestavěl ji v r. 1935 zevně i uvnitř na moderní obytný dům. Do Petrovic přísluší domovským právem rodina známého českého loutkáře Štaubrta, který s loutkářem Kopeckým býval šiřitelem pěkných divadelních her po našem venkově. V Krbcově hostinci čp. 16 se narodila 11.června 1805 Anna Chadimová, provdaná Slezáková, vynálezkyně polky. Petrovice byly 23.prosince 1898 povýšeny na městys a byl jim přidělen městysový erb: "Na modrém damaškovaném štítu leží křížem přes sebe dva zlaté klíče. Na hořejším okraji štítu spočívá stříbrná koruna zděná s pěti zuby". V Petrovicích je od r. 1869 poštovní úřad, četnická stanice byla zřízena v r. 1880. První vodovod na pitnou a užitkovou vodu z lučních pramenů poblíž Mandelce byl vybudován v r. 1901, v r. 1974 napojen nový zdroj od Týnčan. Elektrický proud byl do Petrovic přiveden v r. 1932, nová mateřská škola byla dána do provozu r. 1978, v r. 1980 otevřeno nové nákupní středisko Jednota na náměstí, v r. 1981 byla dokončena nová požární zbrojnice, v r. 1990 dána do provozu čistička odpadních vod, v roce 2001 zahájila provoz nová "protiradonová" škola. Od roku 1990 dochází k výraznému rozvoji soukromého podnikání. Obchodní síť a síť služeb doznává potřebného rozšíření. V Petrovicích a Týnčanech je postavena pila. Téměř každá služba je nyní na petrovicku dostupná.