Na Zvěřinec



START : 25.2.2007 - Cunkov (parking) - Čertovo Břemeno - OUNZ - Pod Javorovou skálou - Krošíček - po silnici do Veletína - Veletínská Myslivna - Horní Matějkov - Matějkov - Na Bráně - Zvěřinec - Zadní Boudy - Malkovice - Kvesejovice - po silnici do Sušetic - po silnici do Bolešína - po polní cestě na Moninec - sjezdovka - OUNZ - Cunkov (parking) : CÍL
Hned z kraje našeho výletu nás překvapilo stádo amerických bizonů. K mému překvapení jsem zjistil, že je totožné se stejnou skupinkou, kterou jsem viděl před několika lety u Kašperských Hor. Po tomto zastavení se vydáme po turistické červené směrem na Čertovo Břemeno.
Na Cunkově samozřejmě nemůžou chybět koně. V tomto případě huculové, kteří patří zdejší farmě "Y". Zde poblíž Čertova Břemena mají výběhy. Cunkovské pohoří je nejvyšší ve svém středu nad Sušeticemi a Jetřichovicemi. mezi obcemi Ounuz a Cunkov je "poházeno" množství větších i menších balvanů, nad nimiž v nejvyšším místě (715 m.n.m.) tyčí se ohromný balvan "Čertovo břemeno".
Pokračujeme po červené směrem na OUNUZ, kde nedávná vichřice se opravdu vyřádila a z lesa skoro nic nezůstalo.
Dále vede cesta do Krošíčku a odtud odbočíme ze značené cesty do nedalekého Veletína, ves u Sedlce, jež patřila od roku 1291 biskupům pražským, byvši před tím příslušenstvím hradu Skalice. Léta 1307 byl postoupen k hradu Příběnicům. Od 15. století do roku 1850 patřil k Vysokému Chlumci. Ve svém domě si před několika lety upravili manželé Kortánkovi maštali na miniaturní hospůdku "Za pecí". Host si musí dávat pozor nejen na to, kolik piv vypije, ale hlavně při vstávání - strop je jen asi 160 cm od podlahy, bohužel se stala osudná chyba, peníze zůstaly v autě na Cunkově, tak z příjemného posezení nebylo nic. No přístě...
Z Veletína sejdeme do Myslivny a odtud se vydáme po červené do Matějova. Jméno osady vzniklo z osobního jména Matěj. O tomto Matějovi není samozřejmě známo nic bližšího, nepředpokládáme, že by byl urozeného původu. Šlo patrně o sedláka, jehož sem vrchnost usadila někdy ve 14. či 15. století.
Hrad Zvěřinec stával na skalnatém výběžku v lese se stejným jménem. Z hradu samotného se nedochovalo takřka nic. Jen zbytky valů, příkopů, základů první brány a několika hospodářských budov. Příkopy byly bohužel zasypány, a když se na hradě v šedesátých letech minulého století pořádaly zábavy, byly jejich zbytky rozhrnuty buldozerem, aby mohl na hrad vyjet traktor s pivem. Hrad samotný byl postaven někdy v první polovině 14. století. První zmínka je z roku 1362, kdy se připomíná Mareš (někdy též Martin) ze Zvěřince. V letech 1362-1378 byl se svými bratry Heřmanem a Kunrátem (Konrádem) z Chvojna patronem Jesenického kostela. Po něm vládli na hradě jeho synové Bohuše a Mikuláš. Ti jsou známi tím, že se několik let hádali s Jesenickým farářem o desátky. Co nešlo dohodou vyřešili bratři silou. Uvěznili faráře na hradě a jeho dům spálili. Po čase se z kraje odstěhovali a hrad koupil roku 1412 Václav, který se psal ze Zvěřince, ale pocházel z jiného rodu. Údajně u něj na hradě pobýval Mistr Jan Hus v době, kdy se zdržoval na jihočeském venkově. Faktem ale je, že Václav připojil svou pečeť na stížný list po Husově upálení v Kostnici. Od roku 1471 patřil už neobydlený a zpustlý hrad Růtům z Dírného. Ale Oldřich Růt nebydlel již na hradě, nýbrž pod ním na statku Úlehle. V 16.století vlastnili hrad bratři Bohuslav, Chval, Jan, Petr, Václav a Vilém Růtové z Dírného. Ti prodali hrad Alžbětě z Koutů, manželce Mikuláše Měděnce z Ratibořic. Ještě roku 1573 se jeho syn Petr psal "seděním na Oulehli pod zámkem Zvěřincem." V dalších staletích hrad už jen pustl a díky větru, vodě, bujné vegetaci a vynalézavým chasníkům z okolí skoro vymizel z povrchu zemského. Je odtud také pěkný výhled, škoda jen že stromy už jsou přece jenom trochu vyšší (viz. paromama na začátku).
Ze Zvěřince sestoupíme po žluté do obce Boudy, následují Kvasejovice, Sušetice a Bolešín. Odtud je pěkný výhled na celou kotlinu kolem Prčic.
Mezi Bolešínem a Jetřichovicema narazíme na asfaltku po které se vydáme do kopce k Moninci.
Zde byla stejná lesní kalamita jako na začátku naší expedice. Ale bohužel to nebylo způsobeno větrem, ale výstavbou nové sjezdovky. Zde je nejtěžší část cesty, až na Cunkov vede cesta do strmého kopce.