Plzeňsko
START : 12.4.2014
Milevsko - Starý Plzenec - Plzeň Doubravka - Stříbro - Krasílov - Falkenštejn - Milevsko
vše autobusem se zastávkami na konkrétních místech
CÍL : 12.4.2014
Naučně poznávací autobusový zájezd s PhDr. Pavlem Břicháčkem byl podle očekávání tak jako každý rok zcela vyprodán. Navštívili jsme
pět důležitých míst z dějin Plzeňska, obohaceni o odborný výklad jsme se v podvečer vraceli domů plně uspokojeni z podařené soboty.
» fotografie z tohoto výletu jsou zde «
STARÝ PLZENEC
První písemná zpráva se vztahuje k roku 976 a vítězné bitvě Čechů s Bavory pod „iuxta Pilisini urbem". Od 8. stol. lze podle
archeolog. nálezů vystopovat, že se jednalo o hradiště slovanské, které se od 10. stol. stalo přemyslovským knížecím hradištěm a
bylo správním centrem celého Plzeňska. V roce 992 zde podle svatovojtěšských legend bylo již živé tržiště. V letech 1213-1216 bylo
hradiště sídlem Děpolta III., Přemyslovce z vedlejší větve a v letech 1224-1228 je uváděn pozdější český král Václav I. jako „vévoda
plzeňský". Po roce 1266 dává Přemysl Otakar II. pod správu kláštera v Chotěšově osm staroplzeňských kostelů: sv. Petra a Pavla,
sv. Vavřince, sv. Kříže, Narození Panny Marie, sv. Jana Křtitele, sv. Martina, sv. Václava a sv. Blažeje. Po založení „Nové Plzně“
kolem roku 1295 dochází k úpadku. V roce 1361 osvobodil Karel IV. po dokončení výstavby hradu Radyně (Karlskrone) obyvatele od
všech poddanských povinností. Název Starý Plzenec je poprvé doložen v roce 1442. Do poloviny 15.stol. bylo město stále královským
majetkem, poté se dostalo do držení šlechty. V letech 1651 - 1780 vypukl dlouhý a marný spor o uznání městských svobod a hlavně
osvobození od roboty. Během 18. stol. poklesl Starý Plzenec na ves, teprve 1845 byl povýšen na městečko a v roce 1902 na město. Rotunda svatého Petra a Pavla ve Starém Plzenci je jednou z nejstarších dochovaných církevních památek v České republice. První zmínka o
rotundě je z roku 976, vznikla zřejmě nedlouho před tím během budování přemyslovské hradské soustavy v 10. století. Po přenesení
centra z hradiště Hůrky, na kterém stojí, do nové Plzně ztratila lokalita význam a stavba začala časem chátrat, až se dokonce v
15. století zřítila. V následujícím století byla sice obnovena, ale opravdové rekonstrukce se dočkala až v 20. století. Uvnitř rotundy
jsou vystaveny kopie archeologických nálezů. Společně s areálem hradiště Hůrka je od roku 1978 chráněna jako národní kulturní památka
České republiky.
KOSTEL SV. JIŘÍ
Kostel svatého Jiří v Plzni-Doubravce, je patrně nejstarším dochovaným kostelem na území dnešní Plzně. Nejčastěji je vznik kostela
spojován s návratem pražského biskupa Vojtěcha z exilu v listopadu roku 992. Legenda praví, že při návratu z Říma zanechal v Kostelci
Panny Marie nedaleko Plzně (dnešního Starého Plzence) dvanáct bratrů benediktinů, pro které následujícího roku založil v Břevnově
první mužský klášter v Čechách, kam bratři odešli v únoru 993. Dosud se však nepodařilo prokázat či vyloučit, že Kostelcem zmiňovaným
v Pulkavově kronice ze 14. století, byl dnešní kostel sv. Jiří. Převládá však názor, podpořený řadou poznatků a indicií, že se jedná
o pouhou legendu.[2] Je však prakticky nereálné aby za 4 zimní měsíce mezi příchodem bratří a jejich následným odchodem do Břevnova
byl klášteřík s kostelem vybudován. Jiná z teorií vychází z toho, že kostel byl součástí středověké tvrze. Avšak nález cca 40 hrobů
z poloviny 11. století v okolí hřbitova tuto domněnku víceméně vyvrací, neboť by tyto hroby byly situovány přímo do prostoru tvrze,
což je krajně nepravděpodobné. Jiná verze navazuje na svatovojtěšskou legendu s tím rozdílem, že předpokládá, že kostel s klášteříkem
zde již stál. Josef kardinál Beran ztotožňuje např. zmiňovaný kostel s kostelem Panny Marie v dnešním Starém Plzenci.
Nejpravděpodobněji vznikl původní, poměrně malý obdélníkový kostel snad i s oratoří a věží na konci 12. století. První písemná
zmínka o kostelu pochází až roku 1361 kdy byl 31. března ustanoven farářem Frána z Chrástu. Za husitských válek, a zejména tak v
době obležení Plzně v letech 1433–1434, byl kostel těžce poškozen a po dlouhou dobu ležel v rozvalinách. 26. srpna 1475 byly kostelu
uděleny odpustky na opravu a přestavbu tohoto kostela, se kterou bylo započato v roce 1480. Roku 1565 kupuje Plzeň patronátní podací
právo ke kostelu sv. Jiří od břevnovského kláštera. Následně je zrušena zdejší fara a kostel se stává filiálním kostelem chrámu
sv. Bartoloměje. Během třicetileté války dochází opět k úpadku kostela a tak je roku 1700 opět započato s opravami.
STŘÍBRO
První písemné zmínky jsou datovány rokem 1183. Jednalo se spíše o hornickou osadu s kostelíkem Panny Marie, která stávala v
blízkosti současného hřbitovního kostela. V té době je také lokalita nazývána podle řeky Mže. Mezi lety 1240 - 1250 byly na
skalnatém ostrohu nad starou hornickou osadou položeny základy nového královského města se zajímavými architektonickými prvky.
Ve 13. a 14. století získalo město Stříbro od českých králů různé výsady. Na nátlak měšťanů byla zrušena některá z privilegií,
která přináležela tehdy například Kladrubům, jež byly pod vlivem církve. Ještě před husitskými válkami patřilo Stříbro ke čtyřem
největším městům v Plzeňském kraji. Stříbro mělo také tři kostely a tři kláštery. V roce 1427 neúspěšně obléhali město křižáci,
kteří pak byli rozprášeni v památné bitvě u Tachova. Šestnácté století bylo pro Stříbro časem rozvoje. V rozkvětu bylo jedenáct
profesních cechů a široko daleko se proslavilo pivo se stříbrského pivovaru. Vystavěna byla řada městských domů, radnice, opraveny
kostely a změn doznalo i městské opevnění. Další pohromu s sebou přinesla třicetiletá válka, kdy bylo město drancováno nejprve
švédskými vojsky a poté císařskou armádou. Od roku 1660 se opět obnovila těžba v olověných dolech, které napomohly městu k bývalé prosperitě. Příchodem německých horníků získalo převahu německé obyvatelstvo. Stříbrští měšťané nebyli jen horníci, kupci a řemeslníci,
ale své příjmy doplňovali z podstatné části i zemědělstvím. Těžba olověných rud byla zastavena na počátku 80. let minulého století.
Historické jádro města je vyhlášeno městskou památkovou zónou.
ŠVAMBERK (KRASÍKOV)
Vrch s kaplí a zřícenou věží ležící západně o Plzně byl osídlen již v pravěku. Stopy osídlení však zanikly při budování středověkého
hradu. Ves Krasíkov, položená v místech pozdějšího švamberského dvora, je prvně zmiňována roku 1227, kdy ji velmož Kojata odkázal
svému služebníkovi Marešovi. Brzy pak získal okolní krajinu předek českého rodu Švamberků, Ratmír ze Skřivína, který od roku 1223
zastával úřad komorníka plzeňského kraje. Jeho syn Ratmír užil v roce 1252 poprvé predikátu ze Švamberka. Syn Jan připojil v roce
1254 ke svému jménu také tento přídomek. Třetím Ratmírovým synem byl Bohuslav I.. Hrad byl založen kolem roku 1250. Hrad je ve
středověku nazýván také Krasíkovem, po vsi pod hradem. Za Bohuslava II. je v roce 1342 prvně uváděn i samotný hrad Švamberk s kaplí
umístěnou na předhradí. Trnem v oku byl husitům především Bohuslav V., který zastával úřad správce Plzeňského kraje. S husity se
utkal roku 1419 v bitvě u Nekmíře, r. 1420 na Zelené Hoře a v tomtéž roce ještě u Horažďovic. Roku 1421 husité oblehli hrad. Bohuslav
se nakonec vzdal husitskému hejtmanu Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína. Byl převezen na jihočeský hrad Příběnice a zde byl uvězněn.
Zatímco Bohuslav seděl ve vězení, strhla se o Švamberk další bitva. Příslušníci plzeňského kandfrýdu oblehli hrad, který nyní
bránila husitská posádka. Té v brzké době přispěchal na pomoc Jan Žižka s pětitisícovou armádou kališníků. V roce 1422 se Bohuslav
přidal k husitům. Jeho pohnutý život ukončil šíp, kterým byl při dobývání rakouského města Retzu zasažen přímo do oka. Hynek Krušina
musel Švamberk nakonec od husitů vykoupit. V roce 1433 postihl Švamberk požár. Ještě před Hynkovou smrtí byl však opraven. Ve
válečné vřavě 30 leté války, která definitivně ukončila život mnoha českých hradů, zanikl také Švamberk. V roce 1646 obsadil zpustlý
hrad švédský generál Vrangel se 300 jezdci, kteří z hradu pustošili okolí. Kaple sv. Máří Magdalény tvoří dnes nejvýraznější dominantu hradního návrší. Nejstarší zmínky o hradní kapli umístěné na předhradí pocházejí již z roku 1342.
FALKENŠTEJN
V blízkosti Konstantinových lázní, v krásné zalesněné krajině se nachází zřícenina hradu Falkenštejn, kterému se také někdy říká
sokolí hrad. Vzhledem k jeho poloze na skále nad Úterským potokem, v hlubokých lesích je to mimořádně krásné a romantické
místo. V současné době z původní stavby hradu Falkenštejn zbyly jen valy a příkopy původního hradu. Jeho nadzemní část byla zřejmě
dřevěná. Zakladatelem hradu ze 14. století byl Jetřich z Gutštejna, jehož hrad Gutštejn leží v bezprostřední blízkosti. O hradu
se nezachovaly téměř žádné záznamy a zanikl v době husitských válek. Okolní krajina je velmi romantická, v blízkosti hradu se v
lese nachází pramen minerální kyselky. Okolo Úterského potoka prochází naučná stezka. V okolních lesích se nachází obranné opevnění
z dob druhé světové války.
» fotografie z tohoto výletu jsou zde «
pozn. : čerpáno z informačních tabulí a internetu
První písemná zpráva se vztahuje k roku 976 a vítězné bitvě Čechů s Bavory pod „iuxta Pilisini urbem". Od 8. stol. lze podle archeolog. nálezů vystopovat, že se jednalo o hradiště slovanské, které se od 10. stol. stalo přemyslovským knížecím hradištěm a bylo správním centrem celého Plzeňska. V roce 992 zde podle svatovojtěšských legend bylo již živé tržiště. V letech 1213-1216 bylo hradiště sídlem Děpolta III., Přemyslovce z vedlejší větve a v letech 1224-1228 je uváděn pozdější český král Václav I. jako „vévoda plzeňský". Po roce 1266 dává Přemysl Otakar II. pod správu kláštera v Chotěšově osm staroplzeňských kostelů: sv. Petra a Pavla, sv. Vavřince, sv. Kříže, Narození Panny Marie, sv. Jana Křtitele, sv. Martina, sv. Václava a sv. Blažeje. Po založení „Nové Plzně“ kolem roku 1295 dochází k úpadku. V roce 1361 osvobodil Karel IV. po dokončení výstavby hradu Radyně (Karlskrone) obyvatele od všech poddanských povinností. Název Starý Plzenec je poprvé doložen v roce 1442. Do poloviny 15.stol. bylo město stále královským majetkem, poté se dostalo do držení šlechty. V letech 1651 - 1780 vypukl dlouhý a marný spor o uznání městských svobod a hlavně osvobození od roboty. Během 18. stol. poklesl Starý Plzenec na ves, teprve 1845 byl povýšen na městečko a v roce 1902 na město. Rotunda svatého Petra a Pavla ve Starém Plzenci je jednou z nejstarších dochovaných církevních památek v České republice. První zmínka o rotundě je z roku 976, vznikla zřejmě nedlouho před tím během budování přemyslovské hradské soustavy v 10. století. Po přenesení centra z hradiště Hůrky, na kterém stojí, do nové Plzně ztratila lokalita význam a stavba začala časem chátrat, až se dokonce v 15. století zřítila. V následujícím století byla sice obnovena, ale opravdové rekonstrukce se dočkala až v 20. století. Uvnitř rotundy jsou vystaveny kopie archeologických nálezů. Společně s areálem hradiště Hůrka je od roku 1978 chráněna jako národní kulturní památka České republiky.
Kostel svatého Jiří v Plzni-Doubravce, je patrně nejstarším dochovaným kostelem na území dnešní Plzně. Nejčastěji je vznik kostela
spojován s návratem pražského biskupa Vojtěcha z exilu v listopadu roku 992. Legenda praví, že při návratu z Říma zanechal v Kostelci
Panny Marie nedaleko Plzně (dnešního Starého Plzence) dvanáct bratrů benediktinů, pro které následujícího roku založil v Břevnově
první mužský klášter v Čechách, kam bratři odešli v únoru 993. Dosud se však nepodařilo prokázat či vyloučit, že Kostelcem zmiňovaným
v Pulkavově kronice ze 14. století, byl dnešní kostel sv. Jiří. Převládá však názor, podpořený řadou poznatků a indicií, že se jedná
o pouhou legendu.[2] Je však prakticky nereálné aby za 4 zimní měsíce mezi příchodem bratří a jejich následným odchodem do Břevnova
byl klášteřík s kostelem vybudován. Jiná z teorií vychází z toho, že kostel byl součástí středověké tvrze. Avšak nález cca 40 hrobů
z poloviny 11. století v okolí hřbitova tuto domněnku víceméně vyvrací, neboť by tyto hroby byly situovány přímo do prostoru tvrze,
což je krajně nepravděpodobné. Jiná verze navazuje na svatovojtěšskou legendu s tím rozdílem, že předpokládá, že kostel s klášteříkem
zde již stál. Josef kardinál Beran ztotožňuje např. zmiňovaný kostel s kostelem Panny Marie v dnešním Starém Plzenci.
Nejpravděpodobněji vznikl původní, poměrně malý obdélníkový kostel snad i s oratoří a věží na konci 12. století. První písemná
zmínka o kostelu pochází až roku 1361 kdy byl 31. března ustanoven farářem Frána z Chrástu. Za husitských válek, a zejména tak v
době obležení Plzně v letech 1433–1434, byl kostel těžce poškozen a po dlouhou dobu ležel v rozvalinách. 26. srpna 1475 byly kostelu
uděleny odpustky na opravu a přestavbu tohoto kostela, se kterou bylo započato v roce 1480. Roku 1565 kupuje Plzeň patronátní podací
právo ke kostelu sv. Jiří od břevnovského kláštera. Následně je zrušena zdejší fara a kostel se stává filiálním kostelem chrámu
sv. Bartoloměje. Během třicetileté války dochází opět k úpadku kostela a tak je roku 1700 opět započato s opravami.
První písemné zmínky jsou datovány rokem 1183. Jednalo se spíše o hornickou osadu s kostelíkem Panny Marie, která stávala v blízkosti současného hřbitovního kostela. V té době je také lokalita nazývána podle řeky Mže. Mezi lety 1240 - 1250 byly na skalnatém ostrohu nad starou hornickou osadou položeny základy nového královského města se zajímavými architektonickými prvky. Ve 13. a 14. století získalo město Stříbro od českých králů různé výsady. Na nátlak měšťanů byla zrušena některá z privilegií, která přináležela tehdy například Kladrubům, jež byly pod vlivem církve. Ještě před husitskými válkami patřilo Stříbro ke čtyřem největším městům v Plzeňském kraji. Stříbro mělo také tři kostely a tři kláštery. V roce 1427 neúspěšně obléhali město křižáci, kteří pak byli rozprášeni v památné bitvě u Tachova. Šestnácté století bylo pro Stříbro časem rozvoje. V rozkvětu bylo jedenáct profesních cechů a široko daleko se proslavilo pivo se stříbrského pivovaru. Vystavěna byla řada městských domů, radnice, opraveny kostely a změn doznalo i městské opevnění. Další pohromu s sebou přinesla třicetiletá válka, kdy bylo město drancováno nejprve švédskými vojsky a poté císařskou armádou. Od roku 1660 se opět obnovila těžba v olověných dolech, které napomohly městu k bývalé prosperitě. Příchodem německých horníků získalo převahu německé obyvatelstvo. Stříbrští měšťané nebyli jen horníci, kupci a řemeslníci, ale své příjmy doplňovali z podstatné části i zemědělstvím. Těžba olověných rud byla zastavena na počátku 80. let minulého století. Historické jádro města je vyhlášeno městskou památkovou zónou.
Vrch s kaplí a zřícenou věží ležící západně o Plzně byl osídlen již v pravěku. Stopy osídlení však zanikly při budování středověkého
hradu. Ves Krasíkov, položená v místech pozdějšího švamberského dvora, je prvně zmiňována roku 1227, kdy ji velmož Kojata odkázal
svému služebníkovi Marešovi. Brzy pak získal okolní krajinu předek českého rodu Švamberků, Ratmír ze Skřivína, který od roku 1223
zastával úřad komorníka plzeňského kraje. Jeho syn Ratmír užil v roce 1252 poprvé predikátu ze Švamberka. Syn Jan připojil v roce
1254 ke svému jménu také tento přídomek. Třetím Ratmírovým synem byl Bohuslav I.. Hrad byl založen kolem roku 1250. Hrad je ve
středověku nazýván také Krasíkovem, po vsi pod hradem. Za Bohuslava II. je v roce 1342 prvně uváděn i samotný hrad Švamberk s kaplí
umístěnou na předhradí. Trnem v oku byl husitům především Bohuslav V., který zastával úřad správce Plzeňského kraje. S husity se
utkal roku 1419 v bitvě u Nekmíře, r. 1420 na Zelené Hoře a v tomtéž roce ještě u Horažďovic. Roku 1421 husité oblehli hrad. Bohuslav
se nakonec vzdal husitskému hejtmanu Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína. Byl převezen na jihočeský hrad Příběnice a zde byl uvězněn.
Zatímco Bohuslav seděl ve vězení, strhla se o Švamberk další bitva. Příslušníci plzeňského kandfrýdu oblehli hrad, který nyní
bránila husitská posádka. Té v brzké době přispěchal na pomoc Jan Žižka s pětitisícovou armádou kališníků. V roce 1422 se Bohuslav
přidal k husitům. Jeho pohnutý život ukončil šíp, kterým byl při dobývání rakouského města Retzu zasažen přímo do oka. Hynek Krušina
musel Švamberk nakonec od husitů vykoupit. V roce 1433 postihl Švamberk požár. Ještě před Hynkovou smrtí byl však opraven. Ve
válečné vřavě 30 leté války, která definitivně ukončila život mnoha českých hradů, zanikl také Švamberk. V roce 1646 obsadil zpustlý
hrad švédský generál Vrangel se 300 jezdci, kteří z hradu pustošili okolí. Kaple sv. Máří Magdalény tvoří dnes nejvýraznější dominantu hradního návrší. Nejstarší zmínky o hradní kapli umístěné na předhradí pocházejí již z roku 1342.
V blízkosti Konstantinových lázní, v krásné zalesněné krajině se nachází zřícenina hradu Falkenštejn, kterému se také někdy říká sokolí hrad. Vzhledem k jeho poloze na skále nad Úterským potokem, v hlubokých lesích je to mimořádně krásné a romantické místo. V současné době z původní stavby hradu Falkenštejn zbyly jen valy a příkopy původního hradu. Jeho nadzemní část byla zřejmě dřevěná. Zakladatelem hradu ze 14. století byl Jetřich z Gutštejna, jehož hrad Gutštejn leží v bezprostřední blízkosti. O hradu se nezachovaly téměř žádné záznamy a zanikl v době husitských válek. Okolní krajina je velmi romantická, v blízkosti hradu se v lese nachází pramen minerální kyselky. Okolo Úterského potoka prochází naučná stezka. V okolních lesích se nachází obranné opevnění z dob druhé světové války.